Pasivní domy

    Pasivní dům

    Kdo z nás by nechtěl bydlet v domě, kde nemusí platit za topení! Realizace domu bez aktivní vytápěcí soustavy a s dokonale zabezpečeným těsným obvodovým pláštěm však může být zajímavou investicí do budoucna. V zásadě lze stavět z materiálů známých při výstavbě jiných domů. V čem je tedy rozdíl?

    Každý pasivní dům vzniká jinak a realizace je přizpůsobena podmínkám prostoru, v němž bude dům osazený. Princip pasivního domu je velice prostý - minimalizace tepelných ztrát a co nejdokonalejší řešení základních prvků. Dům se velmi pečlivě utěsní pomocí speciálních oken a izolací. Tak se zajistí, aby z něj nemohlo unikat teplo. Tím pádem se obejde bez radiátorů nebo topení v podlaze. Vše totiž obstarává čerstvý a na potřebnou teplotu regulovaný vzduch, který proudí dovnitř i ven pomocí speciálního rekuperačního výměníku.

    U staveb takového typu je klíčová například orientace ke světovým stranám, konstrukce obvodových stěn, výplně otvorů. Souhrou těchto faktorů lze vystavět takový dům, kde není potřebný běžný vytápěcí systém. Jediné, co je nutné zajistit, jsou doplňkové zdroje energie například pro ohřev vody. Okna v takové stavbě jsou slunečními kolektory, cílem je snížit spotřebu tepla na vytápění. Kvalita zasklení je důležitější než množství prosklené plochy, důležité je použití zasklení s velmi nízkou tepelnou prostupností.
    Spoje stavebních dílů musí být bezchybně utěsněné. V případě masivních staveb zajistí vzduchotěsnost kvalitně vyhotovená vnitřní omítka. Musí být pečlivě napojena na ostatní konstrukce (hrubou podlahu, neomítnutou konstrukci stropu) s dodatečným utěsněním spojů. Pozor na utěsnění napojení omítky na rámy výplní otvorů.

     

    Rekuperační výměník

    Pokud skutečně má jít o pasivní dům, pak je třeba před položením základové desky zabezpečit funkční řízené větrání. Přibližně 30 m dlouhá trubka (zemní registr) zakopaná v hloubce minimálně dvou metrů pod zemí, kde je stála teplota, zabezpečí, aby se čerstvý vzduch v zimě cestou pod zemí ohřál až o 10 stupňů a v létě ochladil. Aby to vše splnilo svůj účel, musí „použitý" vzduch ven z domu. Při odchodu se zbaví tepla ve výměníku, v němž se nově přicházející čerstvý vzduch zahřeje nepřímým ohřevem odebráním tepla od odpadového vzduchu. Čerstvý vzduch a žádný zápach a nečistoty; všechno si bere s sebou dárce tepla. Do domova vstupuje tímto způsobem více než 90 % tepelné energie.

    Pár technických údajů

    Když má pasivní dům chránit teplo domova, pak se musí vyzbrojit účinnou, několik desítek centimetrů silnou tepelnou izolací schopnou likvidovat všechny pokusy o tepelné ztráty a prostup tepla obvodovou zdí. Podmínkou je, že součinitel prostupu tepla U bude nižší než 0,15 W/(m2K). Jednotlivé materiály to dokáží jen při určitých tloušťkách: například když betonová zeď by měla tloušťku 820 cm, plná cihel 427 cm, pórobeton 100 cm a keramické bloky 93 cm (zdroj: Centrum pasivního domu). Na pomoc si tedy stavební materiály přibírají klasické tepelné izolace: polystyren a minerální vlna při 26 cm a vakuová izolace již při 3 cm.
    Kdo se rozhodne zateplit obvodovou zeď EPD, může sáhnout po několika konstrukčních řešeních. Používají se běžné izolační materiály (minerální vlna, skelná vata, PPS polystyren) v závislosti na použitém druhu v tloušťce 20 až 40 cm. Zdi z keramických bloků zateplené minerálním vláknem obvykle „dostanou" ještě přizdívku, někdy doplněnou kontaktním zateplovacím systémem z polystyrenu.
    Osvědčil se i způsob stavění se ztraceným bedněním z polystyrenu nebo dřevěná sendvičová zeď s nosnými sloupky, mezi nimiž je vložena vrstva konopných desek či minerální vlny. I střecha je neustále v pozornosti - hodnota součinitele prostupu tepla se musí držet pod 0,12 W/(m2K).

     

    Rozvody a elektrospotřebiče

    Pro přívod teplé vody by měly být co nejkratší a uvnitř vytápěné části budovy pro ně použijte dobrou izolaci. Zásobník na teplou vodu by měl být umístěn ve vytápěné části domu, je potřeba jej pečlivě zaizolovat. Samozřejmostí jsou domácí spotřebiče v energetické třídě A či A+ . Doporučuje se nainstalovat myčky a pračky, do kterých je možné napojit teplou vodu. Kuchyňská digestoř by měla být pouze s cirkulačním provozem s kovovými lapači tuku.

     

    Okna

    Zabránění tepelným ztrátám vyřeší použití speciálních oken. Co se týká vytápění, tak nejnáročnější období je od prosince do února. Proto okna musí být jiná. Od nich se očekává, že vpustí do pokojů co nejvíce slunečních paprsků - světla a tepla, a zároveň chrání budovu před únikem tepla. Součinitel prostupu tepla celých oken osazených do zdi by měl být nižší než 0,85 W/(m2K). Podmínkám může vyhovět dřevěné okno s tepelněizolační korkovou vložkou zasklené trojsklem. Při velkých mrazech je teplota povrchu vnitřního skla jen o 2 -3 stupně nižší než teplota v místnosti! To je výrazný rozdíl v porovnání s běžnými okny, jejichž povrch se ochladí až o 8 stupňů Celsia. Rám dřevěných a plastových oken s trojsklem vhodný do pasivní budovy je osazený do tepelněizolační vrstvy a z vnější strany je také dodatečně izolován tak, aby se zabránilo vzniku tepelných mostů. Povrch okenní výplně ze strany interiéru je dostatečně teplý na to, aby se při rozdílných teplotách vnějšího a vnitřního prostředí nezarosoval. Samozřejmě zde platí také kvalita a osazení oken.

     

    Na zajištění pasivních zisků ze slunečního záření platí, že:

    - je třeba použít zasklení s velmi nízkou hodnotou součinitele prostupu tepla a se schopností propouštět slunečné záření a teplo
    - je třeba minimalizovat ztráty tepelnými mosty v místě osazení skel do rámu a rámu do stěny,
    - je třeba zvolit jižní orientaci zasklených ploch. V létě, když stojí slunce vysoko nad obzorem, vodorovné zastínění nad oknem brání prohřívání interiéru, v zimě zase pronikají sluneční paprsky hluboko do pokojů